Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

29. 4. 2008

CHLUM (ve starších pramenech někdy též KLUM)

Ves leží na severovýchodním úbočí Chlumské hory, je v kronikách poprvé vzpomínána již v r. 1115, je tedy zřejmě široko daleko nejstarší ze všech obcí. Dokonce i nedaleké městečko Manětín je v kronikách zmiňováno až v roce 1169, město Žlutice v roce 1186 a Rabštejn nad Střelou 1269.

Domky jsou seskupeny do nepravidelného čtyřúhelníku, jemuž dominuje kostel sv. Jiljí - jedná se o jednolodní stavbu gotického původu ze 14. stol., později barokně přestavenou. Významným krajinným prvkem je přírodní rezervace Chlumská hora. Vedla zde obchodní cesta.

V době českých králů při osídlování pohraničí přichází první němečtí osadníci a Chlum se postupně poněmčil, v r. 1945 to byla již prakticky téměř německy mluvící vesnice. Po válce se samozřejmě začal nucený odsu, který se ale  zdaleka netýkal všech obyvatel Chlumu, nicméně všichni Němci se rozhodli odejít společně. Po odsunu obyvatel osídlují obec znovu čeští usedlíci, kteří přicházejí ze všech koutů Čech, nejvíce z nedalekého Rakovnicka. Živili se převážně zemědělstvím a chovem skotu. Tato malá obec měla čtyři hostince, dvě porážky, vlastní vodovod, a až do r. 1967 i školu. V padesátých letech dochází k znárodnění drobných zemědělců a ti nuceně vstupují do JZD Chlum. Mnozí občané se po kolektivizaci postupně stěhují do měst a opuštěné domy chátrají, později jsou hromadně bourány. Obec na konci 20. století pomalu stárne a vymírá.

Počátkem sedmdesátých letech přicházejí první chataři a chalupáři (jako první Zdeněk Bárta do „vily“). Obec začíná znovu a jinak než dříve ožívat. V osmdesátých letech se stěhují zpět první mladé rodiny, obcí začíná proudit nová krev ku prospěchu všech, obyvatelům se rodí děti, budoucnost naší obce.

Dnes jsou Chlumáci demograficky zcela vyvážená skupina.